Hydroizolace slouží k ochraně místnosti před pronikáním vlhkosti podlahami, stěnami či stropy. Stejně tak se dává i do místností, kde se běžně vyskytuje větší množství vody – dělá se tedy hydroizolace koupelny, WC nebo kuchyně. V neposlední řadě může hydroizolace sloužit i u bazénu.
Hydroizolace tedy řeší odvěký problém, proto není divu, že její historie je sáhodlouhá – konkrétně první hydroizolace z přírodních materiálů se začínaly objevovat již ve Starověkém Řecku a Římě. Postupem let vývoj směřoval k využívání modernějších materiálů jako jsou polymery, polyuretany, epoxidové pryskyřice a další speciální kompozity. Nanášení izolace je možné hned několika způsoby – lepením, válcováním, natíráním nebo injektáží.
Hydroizolace se prodává v různých podobách v závislosti na materiálu.
K hydroizolaci staveb se používají kupříkladu asfaltové pásy, jež jsou prodávány v rolích – typicky se využívají jakožto plošná hydroizolace základů. Tyto asfaltové hydroizolační pásy se pak nanášejí na podkladový materiál, např. na sklolaminát nebo polyester. Stejně tak i hydroizolační fólie hodící se jako svislá hydroizolace základů se prodávají v kusových rolích.
Výjimkou pak je tekutá hydroizolace, jež je prodávání v kelímcích či kbelících dle množství a plochy, kterou budete chtít natírat. Stejně tak i pryskyřice a podobné těsnící hmoty se prodávají v kelímcích a kbelících.
Jak již bylo v úvodu zmíněno, tak existují čtyři základní možnosti nanášení hydroizolací k podkladu.
V případě tekutých hydroizolací pochopitelně existuje jejich možnost natření štětcem na podkladový materiál, případně aplikace nástřikem. Pokud je řeč o výplňové hydroizolaci, tak ta se nanáší injektáží, třeba pomocí vytláčecí pistole.
Co se týče polymerových hydroizolací, tak ty se nejčastěji aplikují válcováním válečkem, který je dokonale připevní k povrchu. V neposlední řadě lze hydroizolaci k podkladu i přilepit – to se dělá u asfaltových pásů a fólií.
Asfaltové pásy jsou obvykle černé nebo hnědé barvy, tekutá hydroizolace či hydroizolace na beton zas obvykle bývá bílá nebo šedá. Existují však i hydroizolace dalších barev, jež jsou určeny pro specifické aplikace.
Například žlutá hydroizolace se často používá v koupelnách, protože je snadno viditelná a umožňuje rychle detekovat případné poničení. Modrá hydroizolace se často používá v exteriéru, protože pomáhá odrážet sluneční paprsky a snižuje riziko přehřátí konstrukce.
Délka zasychání je variabilní v závislosti na konkrétním typu hydroizolačního materiálu a podmínkách aplikace. Zavadání je obvykle hotovo již několik hodin po aplikaci, ale k získání plné pevnosti může docházet klidně až i za několik dní.
Obecně však platí, že většina hydroizolačních materiálů je bezpečná k chození po několika hodinách od aplikace. Nicméně vždy se doporučuje hlavně dodržovat pokyny výrobce konkrétního hydroizolačního produktu.
Příprava podkladu pro hydroizolaci by měla začít odstraněním výčnělků, aby nedošlo k poškození hydroizolačního materiálu. Následovat by mělo důkladné očištění prachu a nečistot – místo tedy vyluxujte a zameťte. Při úklidu použijte vodu a čistící prostředky k odstranění mastnoty či rzi.
Utěsněte všechny praskliny a poškození podkladu stavebním tmelem. Na závěr nezapomeňte na nanesení podkladového materiálu – podklad tedy napenetrujte. Nakupte si tedy vhodnou penetraci.
Základem současného vývoje je zejména snaha o rychlejší schnutí hydroizolací, jež by ještě urychlovalo proces jejich aplikace. Samotné materiály se rovněž mohou těšit z drobných inovací – díky tomu je nabídka hydroizolační materiálů skutečně pestrá, avšak žádná revoluce se v příštích letech neočekává. A to primárně z důvodu, že již současné materiály hydroizolací jsou plně funkční a účinné.
Tlak je vyvíjen i na to, aby se ceny hydroizolačních materiálů snižovaly, což by je činilo dostupnější pro širší okruh zákazníků. Výrobci se tedy snaží přinášet efektivnější ochranu staveb proti vlhkosti a vodě za rozumné peníze.
Spotřeba hydroizolace pochopitelně závisí na typu použitého hydroizolačního materiálu, na tloušťce vrstvy a na typu povrchu, na nějž byla hydroizolace nanesena. Výrobci obvykle uvádějí informaci o spotřebě na metr čtvereční výrobku v technickém listu nebo na obalu.
Spotřeba tekuté hydroizolace bývá přibližně kolem 0,5 až 2 kg na 1 metr čtvereční plochy, přičemž tekutá hydroizolace se může nanášet v jedné či více vrstvách – množství a tloušťka vrstvy pak určuje požadovanou úroveň ochrany.
Asfaltové pásy se obvykle nanášejí ve dvou vrstvách, proto je při jejich nákupu potřeba plochu vždy násobit dvěma.
Pojmem adhezní můstek je označován podkladový nátěr, jenž se využívá ke zlepšení přilnavosti dalších nátěrů k podkladu. Jednoduše řečeno, bez adhezního spojení by nemohla hydroizolace dostatečně přilnout ke stěně a mohly by se vznikat mezery, které by umožnily pronikání vody.
Zároveň se stará, že hydroizolace zůstane pevně spojena s povrchem i při náročnějších podmínkách jako jsou teplotní změny, vibrace a mechanické namáhání. Je tedy prakticky nezbytností, pokud je vaším cílem dlouhodobá ochrana budovy proti vlhkosti a vodě.
Důkladná příprava povrchu je klíčová pro úspěšnou aplikaci hydroizolace, nikdy tedy nevynechejte vysátí a vyčištění podkladu. Tohle je obzvláště důležité, když provádíte hydroizolace balkonu svépomocí či jiných ploch v exteriéru.
Nanášejte hydroizolaci v rovnoměrné vrstvě. A zároveň dodržujte doporučenou tloušťku vrstvy, díky čemuž bude zajištěna optimální účinnost hydroizolace.
Abyste se ujistili, že je hydroizolace nanesena opravdu všude, kde je to potřeba, tak kraje natřete štětečkem. V některých případech se totiž váleček nedostane do všech zákoutí a rohů, proto je důležité použít štětec.
Po aplikaci ještě vždy udělejte kontrolu na přítomnost případných průsaků nebo vad a proveďte opravy pakliže jsou nutné.
Zvýšený pozor si je potřeba dávat u dřevěných konstrukcí, protože nesprávně aplikovaná hydroizolace může způsobovat hromadění vlhkosti uvnitř dřeva a vést k jeho poškození.
Stejně tak hydroizolace se nedoporučuje dávat do míst, kde by mohla narušit přirozenou cirkulaci vzduchu, tj. například do ventilací, a způsobit hromadění vlhkosti uvnitř budovy.
V neposlední řadě hydroizolace nedává smysl ani na površích, které jsou již plně vodotěsné. V tomto případě by hydroizolace byla nejenom zbytečná, ale mohla by dokonce snížit prodyšnost povrchu a tím zhoršit jeho vlastnosti.
Pakliže jsou v konstrukci budovy praskliny, tak je nutné provést opravu konstrukce samotné, aby se zamezilo průsakům vlhkosti. Hydroizolace dokáže ochránit povrchy od vlhkosti, ale nedokáže opravit samotnou konstrukci.
Stejně tak nefunguje ani v místech, kde je vysoký tlak vody – tam je hydroizolace nedostatečná a může docházet k průsakům vody.
Nevyřeší ani problémy způsobené nedostatečným odvodněním – např. vlhká koupelna, plesnivějící zdi. V takových případech, kdy je vlhkost v místnosti příliš vysoká totiž dochází ke kondenzaci vody, i přesto, že jsou stěny řádně hydroizolovány. Namísto hydroizolace opěrné zdi tedy bude potřeba prvně ještě zlepšit ventilaci místnosti, aby se snížila vlhkost.
Obecně platí, že hydroizolace v průměru vydrží funkční 10 až 20 let, jestliže byla správně nainstalována a není vystavena náročným podmínkám. V náročnějších podmínkách obvykle hydroizolace vydrží pouze 5 až 10 let.
Je tedy důležité pravidelně kontrolovat hydroizolaci, abyste se ujistili, že je stále v dobrém stavu. Pokud zjistíte jakoukoliv známku poškození, tak je potřeba hydroizolaci opravit či vyměnit.
Jak již název napovídá, tak jde o izolaci prodávanou ve formě tekutiny. Ta po zaschnutí vytvoří vodotěsnou vrstvu, jež chrání povrch před pronikáním vody.
Tekutá hydroizolace má několik výhod, včetně schopnosti přizpůsobit se různým tvarům a povrchům, což umožňuje efektivní ochranu před vlhkostí dokonce i na tvarově složitějších površích.
Mezi zahraniční společnosti, které se specializují na výrobu a prodej kvalitních hydroizolací, a jejichž produkty se nám osvědčily, patří kupříkladu rakouský Murexin nebo Sika – ta nabízí poctivou švýcarskou kvalitu. Opomenout nelze ani předního italského výrobce a prodejce stavebních materiálů, včetně hydroizolací značku Mapei.
Pro nákup těch nejkvalitnějších hydroizolací ale můžeme využít i služeb českých výrobců stavebních chemikálií. Zářným příkladem je kupříkladu značka Den Braven – český výrobce a prodejce hydroizolačních materiálů. Dále kvalitu nabízí i Fatrafol nebo Bralep.
Hydroizolace je naprosto klíčová pro efektivní ochranu budovy před pronikáním vlhkosti a vody.
Při výběru hydroizolace je důležité se vyvarovat levným produktům, které nemusí poskytovat dostatečnou ochranu. Pro hydroizolaci koupelny tedy vsaďte kupříkladu na jednosložkovou hydroizolaci KOUPELNA od renomovaného výrobce Den Braven. Do venkovního prostředí, tedy třeba k hydroizolaci bazénu, se nám zas nejvíce osvědčila hydroizolační epoxidová pryskyřice Neopox Pool.
Před aplikací hydroizolace je důležité připravit podklad – ten musí být čistý, suchý a rovný. Stejně tak myslete i na to, že ne všude se hydroizolace hodí, například ji není vhodné nanášet do místností, kde není efektivně řešena cirkulace vzduchu.
Děkujeme vám za přečtení tohoto článku a doufáme, že v něm zmíněné informace vám pomohou při výběru vhodné hydroizolace pro váš stavební projekt.